Článek na webu vedavyzkum.cz zde

Sněmovna má na programu novelu, která by autorům umožnila okamžitě zpřístupnit recenzované rukopisy veřejně financovaného výzkumu v repozitářích. Vedle často zmiňovaných dopadů na vydavatele je třeba brát v potaz zájmy vědců a posuzovat také rozpočty veřejných výzkumných institucí a dostupnost výsledků. Analýza nákladů na Open Access v Akademii věd ČR i evropská doporučení ukazují, proč potřebujeme více cest k otevřenému publikování.

Kdo rozhoduje o dostupnosti výsledků veřejně financovaného výzkumu? Tato otázka stojí v pozadí debaty o sekundárním publikačním právu (SPR). Jeho smyslem je zachovat autorovi možnost otevřeně zpřístupnit přijatý rukopis také mimo platformu vydavatele, typicky v důvěryhodném repozitáři.

Takovou změnu obsahuje návrh novely zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Sněmovní tisk 284 byl k 15. říjnu 2026 zařazen na pořad 34. schůze Sněmovny s možností schválení již v prvním čtení. Vláda vydala souhlasné stanovisko, objevily se však také výhrady.

Nedávno publikovaný text na portálu Vědavýzkum.cz přiblížil debatu o novele, v níž zaznívají také obavy z možných dopadů na vydavatele, kteří zajišťují recenzní řízení, redakci a vydání publikací. Jejich práce při organizaci recenzního řízení a vydávání publikací má jistě svou hodnotu. Stejnou pozornost si však zaslouží podmínky, za nichž mohou vědci z veřejných výzkumných institucí šířit výsledky své práce.

Otevřenost roste, publikační poplatky také

Nedávno publikovaná Analýza nákladů na Open Access v Akademii věd ČR propojila publikační a účetní údaje za období 2021–2025. Podíl otevřených odborných článků vzrostl z 52,6 v roce 2011 na 73 procent v roce 2025.

Z téměř 20 tisíc OA článků připadalo přibližně 14 procent na Diamond OA, bez poplatků pro autory a čtenáře. U 12 procent (2 350 článků) byla doložena přímá úhrada publikačních poplatků (APC), celkem 126,7 milionu korun bez DPH. Průměrný identifikovaný poplatek vzrostl ze 44 tisíc korun v roce 2021 na 67,5 tisíce v roce 2025, zhruba o 53 procent. Největší objem plateb směřoval ke Springer Nature, Elsevier, MDPI, Frontiers a Wiley. Další významnou množinou byly transformační smlouvy sjednávané prostřednictvím CzechELib vysvětlují 5,5 procenta článků. Náklady AV ČR na účast v těchto konsorciích vzrostly ze 42,5 milionu korun v roce 2024 na 46,5 milionu v roce 2025. Smlouvy však kombinují otevřený přístup k článkům s otevřeným publikováním, jejich cenu proto nelze vykazovat jako čistý náklad na otevřené publikování. Největší kategorií jsou nicméně články, u kterých náklady nějakou formou „hradila instituce spolupracujícího autora"; jde celkově přibližně o 48 procent všech OA článků vyprodukovaných v AV ČR. Část nákladů na otevřené publikování výsledků AV ČR tak nesou spolupracující organizace a v přímých APC platbách pracovišť AV ČR se neprojeví. Skutečný rozsah tohoto způsobu financování může být vyšší, protože u 11 procent OA článků nebyl způsob úhrady dohledán. Tzv. Green OA forma zveřejnění se ve sledovaném období téměř nevyskytovala.

Co by nové právo umožnilo

Přijatý autorský rukopis (Author Accepted Manuscript, AAM) zahrnuje úpravy po úspěšném recenzním řízení, ale ještě nemá konečnou sazbu a grafickou úpravu vydavatele.

V novele navrhovaný § 82 má umožnit tento rukopis uložit a zpřístupnit v repozitáři již ode dne zveřejnění publikace vydavatelem a udělit licenci k dalšímu využití včetně zpracování a komerčního užití. Oprávnění by nebylo možné smluvně vyloučit ani se jej vzdát.

Právo rukopis zpřístupnit má vzniknout při vydání publikace; šestiměsíční lhůta se vztahuje pouze k povinnosti zajistit otevřený přístup. Není čekací dobou, po kterou by autor rukopis otevřít nesměl.

Legální zpřístupnění rukopisu v repozitáři umožňuje zajistit okamžitou dostupnost bez nákupu otevřeného přístupu u vydavatele. Náklady vědecké komunikace nezmizí, nicméně instituce získají další možnost, jak je řídit a snížit.

Zvážit by se mělo navíc také zahrnutí autorských verzí knih a kapitol, zásadních pro některé obory.

Akademie věd podporuje sekundární publikační právo

Připomínky Akademie věd ČR k novele zveřejněné v systému VeKLEP podporují posílení postavení autorů i širší podobu práva, tj. okamžité zpřístupnění bez embarga a další využití. V souladu s výše zmíněným policy brief zasazují podporu SPR do evropské debaty. Požadují ale navíc vyjasnit vztah ke starším smlouvám, výkon práva u zaměstnaneckých děl a spoluautorství i komplikace smluv podřízených zahraničnímu právu.

Akademie však doporučuje řešit právní rizika zpřesněním pravidel, nikoli oslabením práva. Potvrzuje také rozdíl mezi okamžitým oprávněním a šestiměsíční lhůtou pro splnění povinnosti.

Navíc je vhodné také zmínit, že samotná pracoviště AV ČR zaměstnávají autory i vydávají vlastní periodika. Podporu SPR proto nelze jednoduše vykládat jako přehlížení potřeb vydavatelů.
Proč záleží na přístupu bez embarga

Argumentem pro embargo bývá odkaz na starší zahraniční úpravy umožňující zpřístupnění až po několika měsících. Je však třeba posoudit, zda odpovídají současným požadavkům financování výzkumu. (V době jejich zavádění pravidla tehdejších rámcových programů EK – např. Horizont 2020 umožňovala publikování textu s embargem.)

Pravidla současného programu Horizont Evropa vyžadují otevřený přístup v důvěryhodném repozitáři nejpozději při publikování, ať k vydavatelské verzi, nebo přijatému recenzovanému rukopisu, zveřejněnému pod licencí CC BY. Právo využitelné až po šesti či dvanácti měsících tento požadavek samo nenaplní, druhotné právo na zveřejnění bez embarga ale ano. „Druhotné“ přitom označuje další způsob zpřístupnění, nikoli nutně pozdější zveřejnění. Omezení na AAM již zohledňuje rozdíl mezi recenzovaným rukopisem a finálním vydavatelským zpracováním.

Aby embargo mohlo uspět jako relevantní argument, potřebovalo by proto vlastní věcné zdůvodnění, které by vyjasňovalo i jeho vztah k veřejnému zájmu.

Český návrh v kontextu evropské debaty

Podpora SPR bez embarga rozhodně není ojedinělým českým požadavkem. Federace evropských akademií ALLEA ve stanovisku Big Deals and the New Copyright Rules již v roce 2022 upozornila, že odstraňování bariér pro čtenáře může zvyšovat finanční bariéry pro autory. Doporučila celoevropské SPR bez embarga a komunitou řízené neziskové publikování.

Rada EU v květnu 2023 vyzvala k okamžitému a neomezenému přístupu jako normě pro veřejně financovaný výzkum a podpořila modely bez poplatků pro autory a čtenáře.

Společné prohlášení ALLEA, EIFL, IFLA, LIBER, OPERAS a SPARC Europe z roku 2026 na tento směr navazuje v debatě o European Research Area Act a požaduje odstranění překážek šíření výsledků výzkumu.

Stanovisko Knowledge Rights 21 k SPR prosazuje široké, smluvně nevyloučitelné oprávnění s jasnými podmínkami dalšího užití.

Knowledge Rights 21 v říjnovém příspěvku k připravovanému ERA Actu požaduje zahrnutí SPR do evropského rámce a upozorňuje na růst publikačních plateb. Jde o aktuálně probíhající celoevropskou debatu, nikoli přijaté pravidlo.

Česká novela tak je v souladu s evropskými strategiemi, a reaguje na neudržitelnost současného nastavení financování vědecké komunikace. Návrh zavádí jedno z doporučovaných legislativních opatření, které má největší potenciál zajistit větší dostupnost výsledků veřejně financovaného výzkumu.

Další z vhodných opatření, která mohou zajistit větší dostupnost výsledků pro veřejnost, jsou již nelegislativní povahy. Jde například o systematičtější podporu diamond OA publikačního modelu, a to jak na národní úrovni cílenou podporou, tak na úrovni evropské – zapojením se do konsorcia provozujícího platformu Open Research Europe či aktivní účastí v European Diamond Capacity Hub. 
Ohrozí SPR publikování českých autorů?

Jednu z obav, které se objevují v souvislosti s novelou, že zahraniční vydavatelé odmítnou články s českými spoluautory, je třeba doložit konkrétní zkušeností a vysvětlit mechanismus takové reakce. Dosavadní zkušenost totiž ukazuje, že tato obava není zcela na místě.

Různé podoby SPR existují v Německu, Rakousku, Francii či Nizozemsku. Liší se embargem, rozsahem i podmínkami využití, ale nabízejí podklad pro srovnání s tuzemským řešením.

Různé mezinárodní subjekty a instituce již pracují s požadavky na okamžitý přístup. Například ERC uvádí samoarchivaci přijatého rukopisu jako jednu z cest ke splnění podmínek. Stejnou možnost pak nabízí i čeští poskytovatelé ve výzvách, u kterých se požadavek na OA objevuje.

Smluvní komplikace nelze vyloučit; proto je třeba vyjasnit spoluautorství, zaměstnanecká díla a vztah k zahraničnímu právu. Bez konkrétních důkazů však nelze plošné odmítání českých autorů předkládat jako očekávaný důsledek novely.
Proč nestačí přidat peníze na poplatky

Více prostředků na APC pomůže uhradit konkrétní publikace, samo však neřeší růst cen ani závislost na podmínkách vydavatelů.

Otevřený přístup s APC není jediným obchodním modelem. Vedle placeného publikování existují časopisy bez poplatků pro autora i čtenáře a repozitáře, ve kterých je možné ukládat AAM verzi článků, pro jejich využití jsou rozhodující potřebná práva a licence.

Strategie rights retention pomáhá autorům zachovat potřebná oprávnění, vyžaduje však odpovídající postup při předkládání rukopisu a uzavírání smlouvy i institucionální podporu, tíha vyjednávání těchto podmínek s vydavatelem je tak ukládána autorovi. Zákonné SPR by poskytlo společný, smluvně nevyloučitelný základ. Oba nástroje se přitom doplňují.

Analýza nákladů na OA na AV ČR dokládá růst APC a potřebu více cest k dostupnosti výsledků. Otevřenost by neměla záviset především na schopnosti zaplatit poplatek.

Policy brief proto spojuje SPR s podporou Diamond OA, ale také repozitářů, nebo monitoringem, který pokryje celý ekosystém včetně transformačních smluv a dalších modelů, nikoli pouze přímé APC platby.

Požadavky na otevřenost musí doprovázet potřebná práva a zázemí. SPR může institucím rozšířit volbu a pomoci řídit náklady, a připomínky AV ČR ukazují, jak je právně dopracovat.

Při rozhodování o novele by bylo vhodné brát v potaz nejen zájmy vydavatelů, ale hlavně zájem samotných autorů, výzkumných institucí a jejich, z veřejných zdrojů financovaných rozpočtů, a v neposlední řadě zájem veřejnosti na dostupnost poznání.

Autor: Michal Trčka, ve spolupráci s Jiřím Fejfarem a Jánem Matejkou

Příspěvky z rubriky Názory nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.

Michal Trčka působí v Ústavu Heyrovského AV ČR a v CIIRC ČVUT. Zabývá se etikou vědy a technologií, otevřenou vědou a participativními přístupy ke správě výzkumu a inovací. V projektu AMULET se věnuje společenským a institucionálním podmínkám otevřené vědy. Je spoluautorem analýzy nákladů na otevřené publikování v AV ČR a navazujícího policy briefu k udržitelnému financování otevřeného přístupu.